Název stránky je odvozen od stejnojmenného filmu Lidský rozměr, který řeší jednu zásadni otázku - velkoměsta jsou moderní a okouzlující, Jsou však opravdu dobrými místy k životu? Vizionářský dánský architekt Jan Gehl a jeho kolegové se snaží navrhovat města jako místa pospolitosti a blízkosti. Chtějí v nich vytvořit více prostoru pro chodce a cyklisty a vrátit život do ulic mezi budovami.
Nebo se na problém můžeme podívat z jiné stránky - na principu dávného sporu dvou filosofií: Adam Smith vs. John Nash. Systémy plánování tras a navigační systémy v tichosti změnily způsob, jakým vnímáme město, v němž žijeme, i způsob, jak cestujeme. Natolik jsme si zvykli na navigaci, že si už ani nevzpomeneme na statické mapy, které jsme zkoumali v atlasech, ani na ty obrovské skládací mapy, které byly uložené v palubní desce auta. Jenže někdo musel navigaci naprogramovat a do své práce vložil kus své osobnosti, svého pohledu na svět ... Buď budeme věřit myšlence, že doprava bude regulována vlastními principy nabídky a poptávky, tou tzv. neviditelnou rukou, nebo se ztotožníme s myšlenkou Johna Nashe, kterou režisér Ron Howard skvěle vysvětluje ve filmu Čistá duše: nejlepšího výsledku dosáhneme, pokud každý aktér dělá to, co je nejlepší pro něj samotného, a současně optimalizuje výsledek pro ostatní aktéry.